Co se mi doneslo ... Jak poznám zmrda ?! Část prvá.
Znáte to. Dostanete spousty "mejlů" s "řetězáky" a kde jsou videa a fotky různé kvality a pobavení. Sem tam dobré vtipy a fotografie z míst, kam se asi většina z nás v životě nedostane. Teď se mi ale dostalo do PC takové "postěžování" mladého ...... přečtěte si to sami.
Celé je to daleko větší, tak snad někdy příště.
Pracuji ve velké expandující firmě, kde měsíčně nastupuje do prvního pracovního poměru řada absolventů po škole. I já byl před lety v této situaci a mám tedy možnost určitých srovnání. Zaznamenávám určitou diferenciaci mezi nastupujícími vysokoškoláky, a to sice rozpad na dvě skupiny :
Slušný poctivý mladý člověk nastupuje do firmy s tím, že tam již existují jisté zaběhané rituály, jež musí pochopit a zapadnout coby součástka do mozaiky celého systému. Ví, že nemá téměř žádné praktické znalosti a že musí nejprve jako houba nasáknout potřebné vědomosti a pak že může provést více nebo méně dílčí změny na systému tak, aby fungoval lépe. Nabyté poznatky skloubí s jeho životní vizí a utvoří to, čemu se říká osobní styl. Je radost s nimi pracovat, ale znám jich relativně málo.
Pak ovšem existuje kategorie, která tento proces chápe od konce. Dívá se na sebe sebevědomě jako na již hotového člověka, vědomostmi nabitého, pozitivně naladěného a naprosto nepostradatelného jedince pro tu firmu, která si jej najala. Svůj přínos vidí v tom, že svůj neopakovatelný osobní styl co nejdříve uplatní v nějaké vedoucí funkci, ze které způsobí rozsáhlé změny ve fungování jemu svěřeného úseku a protože si nepřipouští omyl, věří pevně, že bude úspěšný. Něco jako Lee Iacocca, když přišel ke Chrysleru, narozdíl od Iacoccy jim chybí jakékoli znalosti a rozhled. Je natolik posedlý touhou po úspěchu, potažmo postavení a penězích, že si nepřipouští jiný průběh věcí a pokud mu někdo stojí v cestě, má problém. U nás se pro něj vžilo pojmenování mladý zmrd nebo prostě jen zmrd.
K tomuto pojmenování : původně se jedná o označení nepříliš vydařeného produktu rozmnožovacího procesu. V každém případě je ve slově zmrd odkaz na mechanismus jeho vzniku obsažen. Naši zmrdi jsou sice geneticky v pořádku, ale přesto na něm vznikla během jeho vývoje zásadní chyba. Jmenuje se přebujelé ego a způsobili ji jeho rodiče, většinou také zmrdi, tím, že mu od malička podsouvali, že je nejlepší a že ostatní jsou trapný blbci. Chcete-li vychovat zmrda, dělejte to taky tak.
Jak poznám zmrda
Je několik znaků, jak spolehlivě poznáte zmrda. Zde jsem definoval znaky, kterými se vyznačuje chování každého z nich.
1. Zmrd rád tlachá. Určitě se vám stalo, že vám někdo půl hodiny povídal o nějakém problému a když jste potom odcházeli, zjistili jste, že víte to samé, co předtím. Právě jste hovořili se zmrdem. Zmrd nahrazuje absenci vlastních konkrétních poznatků tím, že hodně žvaní.
2. Zmrd vysává. Když se s vámi dá zmrd do hovoru o nějakém problému, nedělá to proto, že by chtěl obohatit vaše obzory, ale proto, že potřebuje od vás vyzvědět poznatky, které jste vy sami museli vydřít. Je to pro zmrda jediná cesta, jak se dostat k dobrým informacím, protože sám je v podstatě neschopný.
3. Zmrd líže kliky. Zmrda spolehlivě poznáte podle toho, že se jeho jednání s podřízenými rapidně odlišuje od jednání s nadřízenými.
4. Zmrd je nekonzistentní. Většině zmrdů je vlastní vnitřní nejistota. Na dvě stejné situace, které se za stejných okolností po určité době opakují, reaguje zmrd pokaždé jinak. Zmrd nemá žádný styl, pouze svoje priority, které dosahuje neustále se měnícími metodami.
5. Zmrd neumí zacházet s lidmi. Protože je zmrd vychován v tom, že on je nejlepší, brání mu takto vytvořená bariéra snížit se k podlidem okolo sebe. I když se někdy pokusí se s někým sblížit (například za účelem vysávání), většinou to shoří na zmrdově kurevském vystupování.
6. Zmrd hraje tvrdě a dává rány zezadu. Pozor na něj! Zmrdi rádi intrikaří a pokud si zmrd umane, že vás dostane, půjde jako první za vaším nadřízeným. Oblíbenou metodou používanou zmrdy je omezení toku klíčových informací k vám, takže po čase začnete vypadat jako nekompetentní idiot.
7. Zmrd neudělá nic pořádně. Analýzou projektů, které zpracovávali zmrdi, jsem dospěl ke zjištění, že zmrdovou pracovní filozofií je "navrch huj, vespod fuj". Slušní lidé často nedělají nic jiného, než že po nich vyklízejí nekonečné Augiášovy chlévy.
8. Zmrd hodně dbá na svou image. Zmrdovi je v rodině naprogramován určitý osobní profil, který potom úzkostlivě dodržuje. Můj osobní poznatek : drtivá většina zmrdů hraje hodného hocha a 95% zmrdů se zabývá nějakým dravým kolektivním sportem (hádejte proč kolektivním). Zmrd dovede velmi rychle měnit svoji image podle toho, co je právě in. Zmrdovi je proti mysli vše, co je extrémní nebo nějakým způsobem ostře vyhraněné, ať už jde o projekty, lidi nebo třeba politické strany, takto profilované subjekty nedávají dost prostoru k lavírování.
9. Zmrd hraje na body. Zmrd má jiné vnímání úspěchu než slušný člověk. Normální člověk vítězí tehdy, pokud podstatné části jeho požadavků bylo dosaženo. Soupeř nemusí být nutně mrtvý, stačí, když je K.O. a ještě pořád mohou oba důstojně opustit arénu. Při utkáních vedených normálními lidmi je někdy těžko poznat, kdo prohrál a kdo vyhrál. Zmrd oproti tomu hraje až do konce, protože potřebuje pocit z absolutního rozdrcení soupeře jako olej do svého motoru na sebevědomí. Pokud někde existuje bodovací systém, vězte, že jej tvořil zmrd, protože z bodů je zřejmé na první pohled, kdo je vítězem a kdo poraženým.
10. Zmrd je kolektivní. Protože zmrd je neschopný a nedovede sám nic udělat pořádně, hledá oporu v dalších zmrdech. Takto vzniklá spojenectví mají pouze přechodný charakter a většinou dojedou na to, že zmrdi uvnitř takto vzniklých ostrůvků zkurvenosti požírají sami sebe.