Nikdo jiný nemá méně chutnou přísadu. Je to jasné - to je odplata za to, že David Černý za českého předsednictví v díle Entropa zobrazil Švédy jako křídlo gripenu v krabici od Ikey. Prodej stíhaček do zahraničí je spojený s úplatkářskou aférou.

Mluvčí švédského předsednictví Jörgen Gren obavy zpochybňuje a záměr v tom nevidí. „A už jste ochutnala? Třeba jsou ty české nejlepší,“ odpovídá na dotaz. „A nejste náhodou bramborová velmoc?“ ptá se. Ano, ale Nizozemsko je snad větší bramborář.

I Bulharsko, které na české plastice Entropa znázorňovaly turecké záchodky, ve švédské bonboniéře voní po růžích. Slováci, „po entropsku“ utlačovaní maďarskou trikolorou, mají ve snovém cukroví příchuť slivovice a Maďaři vlašského ořechu. Německo chutná po oříšcích lískových. Hm, a Češi brambory.

Dodám si odvahu a otevřu bonboniéru. Uvnitř je knížka s příběhy pro každou zemi. Stín podezření mizí. Pokud to byla msta, pak krotká. U rozkrájené české brambory je příběh o rumu. Tuzemáku. „České chráněné tajemství je jejich rum. Dělají ho od 19. století z brambor nebo cukrové řepy. Ale podle evropské legislativy se rum dělá jen z cukrové třtiny, takže při vstupu do Unie Češi museli přestat používat název rum. Přejmenovali ho na Tuzemák a bylo,“ zní příběh bez zášti a hany.